SETKÁVÁNÍ S EMOCEMI

  •   5 na sebe navazujících seminářů - 6/10, 20/10, 3/11, 17/11, 15/12
  • sudé pátky od 17:30 do 21h v Ateliéru Plzeň, T. G. Masaryka 8

  • lektorky: Vlaďka Procházková a Petra Horáková

  • Cena: 7 000 Kč za celý kurz

  • Přihlášky na emailu: info@atelierplzen.cz, rezervace místa probíhá platbou poloviny kurzovného předem

      

PROŽITKOVÝ ATELIÉR NA TÉMA EMOCE - JÓGA A ARTETERAPIE

Spojili jsme pro vás jógu a výtvarné tvoření do prožitkového ateliéru na téma emoce, který proběhne v  příjemném prostředí uměleckého studia v centru města. Pětidílný sebezkušenostní seminář v malé skupině účastníkům poskytne prostor pro sdílení, nácvik všímavosti ke svému tělu prostřednictvím jógy a proces ponoru do sebe a odreagování při výtvarné činnosti. 

 

Na co se můžete těšit:

  • Seberozvojový seminář proběhne v počtu max. 7 osob - zažijete skupinovou dynamiku a sdílení 

  • Zaměříme se na to jak poznávat, přijímat a zdravě zpracovávat své emoce

  • Budete cvičit se zkušenou jogínkou Vlaďkou a výtvarně tvořit s arteterapeutkou Petrou

  • Celkem 5 setkání v prostředí malířského ateliéru, s čajem a veškerými výtvarnými pomůckami v ceně

 

Témata jednotlivých setkání:

1. MAPOVÁNÍ EMOCÍ

2. STRACH

3. STUD

4. VZTEK

5. RADOST

 

Co si vzít s sebou?

- vypnutý zvuk na mobilu, pohodlné oblečení, malířskou zástěru (nebo košili, dlouhé tričko), karimatku na jógu vám půjčíme

   
 

Program seminářů:

  • sdílící kruh k tématu emocí

  • cvičení jógy a výtvarná tvorba se zaměřením na danou emoci

  • skupinová reflexe procesu a setkání

 

O lektorkách:

Vlaďka Procházková (www.vladkyoga.com) – v plzeňském celostním Centru Bezovka pracuje s klienty formou terapeutické jógy – s pozicemi, dechovými technikami, meditacemi a přesahy do ájurvédy a psychologie.  

Petra Horáková (www.atelierplzen.cz) - v Ateliéru Plzeň organizuje a vyučuje kurzy kreslení a malování a věnuje se individuální a skupinové arteterapii. Je frekventantkou integrativního psychoterapeutického výcviku. 

 

K tématu emocí…

 

Emoce nás někdy totálně zaplaví. A pokud jsou to ty takzvaně “negativní” - strach, vztek, stud - bráníme se jim, skrýváme je, potlačujeme a maskujeme před okolím, když nám nejsou vhod. Jenže - jsou vám někdy vhod? 

Dáváte jim dostatečný prostor a průchod - ovšem způsobem, který neubližuje vám ani druhým? Přijímáte je jako důležité zprávy o sobě a světe kolem?

 

Mnoho z nás je od svých emocí odpojeno a naučili jsme se je tak nějak nevnímat. Jako malé děti jsme se vztekali a křičeli u toho, byli nešťastní , plakali jsme a řvali, emoce s námi doslova cloumaly. To proto, že malé děti nemají tak vyzrálý mozek, aby mohly vědomě své emoce regulovat. Od narození totiž fungují na základě vývojově nejstarších částí mozku, které jsou centry - ano, správně - emocí. Limbický systém je starší než šedá mozková kůra a emoce jsou tím, co nás pojí s živočišnou říší. 

 

Jak rosteme, emoce libosti a nelibosti se postupem času učíme diferencovat na širší škálu emocí, pojmenovávat a komunikovat je. Pokud tedy máme vhodnou citovou vazbu a pečující osoba naše emoce vnímá a vhodně na nás reaguje…

A ZDE JE ČASTO KÁMEN ÚRAZU. V dětství některých z nás byly naše emoce dospělými (většinou rodiči a dalšími vychovávajícími osobami . babičkami, strýčky, sousedy, učiteli...) popírány (“Co řveš, vždyť se nic nestalo!”) a neuznávány, byli jsme za ně zahanbováni (“Teď jsi tedy ošklivý kluk!”) a někdy dokonce i fyzicky trestání. Emoce způsobovaly, že jsme byli posíláni do kouta, za dveře, byla nám v tu chvíli  odpírána fyzická blízkost, náklonnost a dospělí se zlobili (často právě proto, že jsme v nich provokovali jejich nezpracované emoce vlastní, což je druhá strana mince). 

 

Postupem času jsme se tedy adaptačně naučili projevy svých emocí - zejména těch nepříjemných - ovládat a neprojevovat či dokonce maskovat. Od emocí se tak postupně odpojujeme, protože tělo a nitro jsou samozřejmě propojené… 

 

V naší kultuře je projevování emocí často bráno jako něco nepatřičného. 

Zvíře, které zažije stres se oklepává, útočí ci utíká tehdy, když potřebuje. 

A co my? Zapláčete si, když jste smutní, zařvete vzteky? Ne vždy je to v tu chvíli vhodné a hodí se to, že... Pokud energii emocí nedáváme pozornost a průchod... kam myslíte, že se poděje?

Emoce se tak mohou nenápadně usadit třeba ve vašich rukou, které zatínáte ve spánku v pěst, v čelisti, která vám vztekem tlačí zuby k sobě, v ramenou, která věšíte pod tíhou studu... anebo, pokud je dlouho ignorujete, mohou se začít silněji ozývat ve formě onemocnění, úrazu, psychických potíží…

 

V tomto cyklu seminářů s emocemi nebojujeme. Naopak, s laskavostí k sobě samým je zveme,  přijímáme a pojmenováváme bez hodnocení a kritiky. Učíme se je rozpoznávat a vnímat, co nám sdělují. Sdílení a společenství malé skupiny nám při tom může dodávat potřebnou podporu a poskytnout bezpečný prostor, který nám v dětství tolik chyběl. Vydejte se s námi na cestu k osobní spokojenosti a harmonizaci těla a duše!

Těšíme se na vás, Petra a Vlaďka

 

Tato fotogalerie je prázdná.